(p. 867) bannamu bannamu. [from Skt. భిగ్నము.] n. Disgrace, అవమానము, మోసపోవడము. Difficulty, trouble, misfortune. ఇడుమ, ఆపద. 'పన్నుగభూజనులు బడినబస్నములెన్నగరాదు.' HK. ii. 12. బన్నపడు. n. To be disgraced, భంగమునొందు, బన్నసరము or బన్నసరి banna-saramu. n. A necklace of coral and gold beads or plates, or of pearl chains and gold plates alternately. పగడములు గుండ్లు మొదలైనవి గుచ్చినపేరు. A necklace, హారము.