(p. 855) phaṇitamu phaṇitamu. [Skt.] adj. Told, said, cited, adduced, praised. ఫణితి phaṇiti. n. Speech, a word, వాక్కు. Mode, way, course of conversation. ఫక్కిక, సరణి. 'పరమాత్ముడైన విష్నునిచరితములన్నియును నీప్రసాదంబున విస్తరఫణితి వినగగలిగెను.' Vishṇu. viii. 328.